Prestoze vcerejsi den byl zajimavy, radsi napisu neco o dnesku, nez se mi to vykouri z hlavy :)

Spi se tady uzasne, ale uz jsem zase ve starych kolejich. Poprve jsem se probudila v pul ctvrte, to by bylo v pul pate doma, a to je moje smutna rutina. Odklidila jsem se dolu, abych nikoho neprobudila, trosku si upravila blog (!!!poprve v zivote jsem pouzila CSS v praxi!!! nikdy bych nepomyslela, ze se toho doziju) a, jak to tak na pocitaci chodi, nez jsem se nadala, bylo k devate. Vyrazili jsme smer Birmingham, abych na prvni cast sveho zamestnani, tedy induction, nedorazila pozde. Birmigham je odsud kolem 4o mil, jestli se nepletu, ale vpodstate celou cestu jedete po M6 a pomerne blizko Bull Ring, chapu-li spravne komercniho centra Birminghamu, se na takovem zauzlovanem miste sjizdi na A5127. Na Bull Ring jsme take zaparkovali, coz bylo jenom dobre, protoze pochybuju, ze bychom byli nasli blizeji centru volne parkovaci misto. Docela me prekvapilo, ze v garazich meli i automaty, ktere braly kes a karty. Jsem vazne neuveritelnej vidlak :D Sli jsme pres prechod a vzpomnela jsem si na Martina, ktery mi dal jednu radu na preziti: 'Hele, hlavne, jo, az am budes prechazet, prvni se podivej doprava! Ja jak tak byl, tak jdu, podivam se proste doleva a pak dopra-VAAAA, no malem me to srazilo :D'. Ano a na tuhle radu jsem si vzpomnela pote, co jsem zase pul hodiny cucela doleva :D Je trosku napytel, ze tam nemaji zebru, jen takove pitome kosticky, a signalizace je postrane, nikoliv naproti, na druhou stranu nemusite koukat zaroven do silnice, protoze tam jezdi na rozdil od Prahy ukaznene (=dojem asijskeho turisty, domorodec by mi to mozna vyvratil...). Je mi ale jasne, ze nema cenu nejak srovnavat, ta prijemna tvar centra (ze je tam cisto, vse je kontrolovano neuveritelne ochotnou policii apod.) muze byt jen (ci spis pravdepodobne je) vysledkem nadlidkskeho usili a boje s vagabondy a rozmazlenymi sexturisty, ktery selhava jakmile se setmi, nebo se ta odvracena strana ukazuje vic v ulicich a predmesti. Kdo vi.
Prvni, co jsem videla z Park street, byla budova Selfridges. Je to dilo skupiny Future Systems, kterou jeden cas vedl kaplicky s nejakou zenou, jestli se nepletu. Asi si reknete, ze jsem fakt blesk, ale nebyla jsem si jista, jen sem mela pocit, ze jsem tu stavbu v souvislosti s Kapickeho knihovnou urcite uz videla ve zpravach. Musim kazdopadne uznat, e to vubec nevypada osklive... Skoda ze to same nemohu rict o designu te knihovny.
Hned naproti stoji rozhodne za zminku St Martin's Church; zrovna kdyz jsme prichazeli, nadherne vyzvanel. Nadherne, ale na ceske kostely trochu chaoticky.
Carol jsme nechali v kavarne a rychle jsme prosli celou New street do mirneho kopce az na Victoria Square. Je toho tam kolem spoustu, ale nemela jsem cas se ani podivat, jak se vsechny ty historicke budovy jmenovaly. Pravdepodobn nejaka radnice a tak, no, mohla bych se mrknout na internet, az budu mit cas. Pro me byla dulezita budova konzervatore smerem doleva od Museum and Arts Gallery, kde se poradala moje indukce. To znamena privitani do spolecnosti, metodika prace s teenagery, reseni problemu, poznavani ostatnich activity leaders, aktivitka na zaver... Zni to asi hezky, ale musim rict, ze vysledku jsem se nedozvedela o moc vic, nez jsem si predtim na doporuceni spolecnosti precetla na internetu v staff handbook a jinych brozurkach. Asi spis pocitali s tim, ze budou lide, kteri si to jednoduse neprecetli, a zaroven se potrebovali se ujistit, ze kazdy byl s jejich pravidli predem srozumen, pro pripad, ze by je prekrocil. Nastvalo me, ze v cele te obrovske budove o janevimkolika parech nebylo neco jako papirky s sipkami, recepcni mi byl schopen rict pouze 'board room -doprava, nahoru po schodech, doleva',prestoze skutecne cislo jednotlivych operaci bylo tak ctzrikrat vyssi.
Navzdory ocekavani jsem nepotkala nikoho, kdo miril do Staffordu. Vsichni pritomni take byli anglicani, obvykle v prvaku nebo druhaku, kteri meli uz spoustu zkusenosti... Nekteri z nich to davali malicko nevhodne najevo, ale budiz, alespon jsem se priucila. Je to docela jiny pristup, nez jsem doposavad znala. Rozdelili nas zhruba na pet skupinek po ctzrech, dostali jsme papiry se situacemi, ktere mohou nastat (a ocividne v miulosti casto nastaly), a meli jsme je resit. Na konci nam dali pytlik s ruznimi kramy typu tenisak, izolepa, balonky, a meli jsme vymyslet, co by se s tim dalo delat (ze by priprava na vybaveni kampusu?:D). To by bylo vsechno hezke, kdyby to ti lide brali vazne. Vetsina z nich kecala o necem svem, pak predstoupili a rekli neco vazne originlniho jako 'privazali bychom jim ty balony na kotniky a museli by si po nich slapat', plus to doplnili necim jako 'minuly rok se to osvedcilo', aby to vypadalo jo zkusene.
Meli jsme tam taku 'lovely' obed, takove opravdu chutne sendvice, muffiny, kavu, dzus, ale ja jsem si setrila chute na jeden stanek, kolem ktereho jsme prochazeli v New street. Prodavali tam susene ovoce, ne kandovane, ale dokonale barevne uzasne ovoce - mango, boruvky, jahody, orisky... Nechapu, jak jsem si mohla nevsimnout ze vlastne vsechny ty stanky kolem prodavaly jen jidlo, ale proste to tak je. Nejspis proto, ze jsem se tak tesila na svou induction. Kdyz jsem edy kolem druhe skoncila v konzervatori, chtela jsem nejdriv napsat Carol, s niz jsme se meli puvodne sejit ve ctyri ped budovou. SMS mi z nejakeho duvodu nesla odeslat, tak jsem si rekla, ze se pujdu projit a v pul ctvrte se vratim. Victoria Square, ktere jsem predtim jen probehla, se najednou zdalo mnohem vetsi, a hlavne to jidlo! Tam to vsude tak neuveritelne vonelo... Neco jako je Food Fair jsem vzdycky chtela videt.
Nejproflaknutejsi zeme sveta prodavaly svoje umeni, obrovske panve s masovymi smesmi ala spanelsko, nudle a dary more po asijsku, tradicni indicke korenene lahudky, holandske syry, nemecke veprove a nejruznejsi klobasy, pivo nechzbi, recke olivy se vsim moznym ve vsem moznem, ovoce, zelenina a samozrejme neuveritelna spousta sladkosti... Od Victoria Square az do pulky New Street, odhaduji, vazne neco. Z tech vuni a barev se doslova motala hlava, okamenne bchody New Street byli naprosto ve stinu tehle orgii, asi tam maji nejake slavne a drahe znacky, ale jednak tomu nerozumim, jednak nemam penize, zkratka jediny obchod, kam jsem se zasla podivat, byl slavny Primark, vetsi bratr New Yorkru u Mustku. Miliardy cizincu tlacici se mezi regaly, vsude pohazene zbozi a jeste k tomu kvalita i vzhled povetsinou priserne... Konkretne na tyhle obchody nemam moc zaludek. Jsou tu docela popularni saty a tuniky divokych vzoru a kriklavych barev, ktere spolu pokudmozno neladi. Dale jsem zaznamenala extremni leginovou manii, vedle toho je stav v CR klid pred bouri, protoze tady je nosi i jen tak k trickam... Nevypada to podle me dobre, na neco taoveho ma postavu jeden clovek ze sta. Ne ze by tady kohokoliv nejaka postava trapila. Zavidim jim to!
Na ceste zpet na konzervator jsem mela docela chut jit si na chvili sednout do kavarny, ceny nebyly tak astronomicke, jak jsem se obavala. Dala jsem se ale do reci s jednim velice milym policistou, a tak uz nebylo treba zabijet cas... Stejne jako muj soused z letadla uz take CR navstivil, akorat jeste kdyz byla soucasti Ceskoslovenska. Ukazoval jsem mu ceske mince a co na nich je... Vubec vsichni policiste, ktere jsem potkala, byli mili, jiny nam napriklad ochotne ukazal cestu na Victoria Square, kdyz jsme rano spechali.
Budova konzervatore je strasne velka, porad nekde nekdo zkousel, z jednoho pokoje se ozval zpev, z jineho elektricka kytara, a behem odpoledne se v sale stihla vystridat pevecka soutez se zkouskou vazne hudby. Mela jsem jeste ctvrt hodinku, chvili jsem tam bloudila, az mi nejaky pan, ktery mel cosi s orchestrem spolecneho, rekl, ze si muzu tu zkousku jit klidne poslechnout. Libily se mu moje nausnice (papousci :). Musim rict, ze to bylo vazne nadherne, v celem sale jsem sedela jen ja, asi ve druhe rade, pry to byl Brahms, ale na experta si hrat nebudu.
Recepcni, ktereho jsem ten den videla uz asi po treti, mi rekl, jestli me nahodou nekdo nehleda, ze tu byli dva lide. Nechapu dve veci: zaprve, proc znel, jako by me hledali zoufale, a zaruhe, proc jim nerekl, ze jsem nekde v budove, kdyz me videl vchazet. Informoval me, ze cislo, na ktere jsem chtela poslat SMS, byl pevna linka, coz leccos vysvetlilo :D Asi se takhle ztrapnim jeste parkrat, ale pak budu machrovat!! Nepanikarila jsem, jen jsem doufala, ze Carol s Philipem proste ve ctyri prijdou, jak jsme se domluvili, bez ohledu na to, ze jim ten zrzavy pan rekl, ze jsme skoncili dve hodiny predtim. Vysla jsem ven a koho nevidim sedet naprosto v klidu na lavicce? :) Oddechla jsem si.
Cestou nazpatek jsem si snedla svou baklavu, takze jsem si ve Starbucks nic nedala, byla jsem totalne preslazena. Ale Carol je kafova. Nekolik lechtivych fotek s bykem z Bull Ring a hura domu! Pristi zastavka: Windsor Middle School. Jdu se nejak hybat.