Sunday, 20 June 2010

UK Border... WELCOME

Zjisila jsem, ze moje vyjadrovaci schopnosti v anglictine jsou jeste zalostnejsi, nez jsem si myslela, takze radsi volim cestinu.
Jakaze byla cesta? Na letiste jsme dorazily s mamkou vic jak tri hodiny pred odletem. Nez se otevrel check-in, stacily jsme nechat obalit tasku a najist se - rozhodne se vyplati mit s sebou vlastni jidlo i piti :D Jakmile jsme si ale vystaly frontu na odbaveni, slo uz vsechno raz na raz. Docela jsem litovala, ze jsem si kvuli obavam z prekroceni povolenych rozmeru nevzala do letadla vetsi batoh, ty kufry, co tam s sebou nekteri tahali, byly pomalu tak velke jako moje brasna s oblecenim. Holt priste. Ponekud nakrapla (prestoze vim, ze je to jen pitomej mesic) jsem zamirila pres dalsi kontrolu ke Gate A02. S nejvetsi peclivosti jsem sundala vsechno, co by mohlo piskat pri pruchodu detektorem, lec zapomnela jsem jaksi na okovane spicky glad, takze jsem musela sundavat :D Byli na me docela neprijemni, nerekli mi poradne, co delat, kam jit, tak jsem poznamenala, ze kdyz cestuju poprve, nemuzu vedet, jak se mam postavit, aby me mohli prohledat, pokud mi to nereknou. Pani se trochu povzsene nahlas podivila, ze jeste existuje nekdo, kdo neletel letadlem (resp. letel jako maly harant, ktery pravdepodobne uz do letadla nasedal spici ve stoje), ale nutno dodat, ze od te chvile byla milejsi. Mozna by meli pocitat s im, ze na svete jeste ziji chudi vidlaci :D Rychle jsem zavazala tkanicky a prchla odsud pryc. Meli jsme jeste asi pul hodinu, tak jsem prolezla duty free (abych zabila cas a presvedcila se, ze nakupni horecku tam neukojim :D)... No, a byl cas nasedat.
V letadle jsem sedela vedle docela zajimaveho pana, puvodem z Afriky, zijiciho v Anglii. Byla jsem pekelne unavena, ale protoze projevoval touhu zavest alespon zakladni konverzaci, chvili jsem s nim povidala. Koneckoncu, pusobil neuveritelne 'neat' a mel uzasny parfem :D Pry hodne cestuje, i po Ceske republice; lamanou cestinou popisoval, jak byl v Praaha, Bruno, Nechod a Olmoc a vsude mozne... Odkudze jsem? Ceeske Budjovic? Tam to taky zna! Moc jsem mu to neverila, ale pak: There's a small village there called... Uhm... What was it... Dalni Buksko! No verili byste tomu? Byl tam priteli na svatbe. Svet je tak malej. Ptal se dal. Vzdelani? Plany? Co budes delat v Anglii? Bylo to zajimave, jenze se mi pomalu ale jiste zavirala viiika. Sproste jsem vyuzila chvilky, kdy si odskocil na zachod, a vytuhla, jak zakon kaze.
V bezvedomi jsem si to doplachtila az do Manchestru. Myslim, ze me v tom letadle museli mit za blazna, protoze jsem neustale fotila. Ale co bych se starala :) I'm so excited and I just can't hide it... :D Vstup na letiste mel presne tek kycovity efekt, kteru jsem si od toho ocekavala, tak jsem si to proste uzila. Vsude kolem anglictina, chapete?! :D V hale na me cekala Carol s Philem, ihned u dveri - bylo skvele videt zname tvare. Ocividne se jim ulevilo, kdyz videli, ze to se mnou nespadlo, ani jsem nic nezbabrala :D Doplahocila jsem se do auta, kam jsem pochopitelne nasedala spatnou stranou, pres ridice. Musim rict, ze ackoliv jsem ridic vice nez mizerny, jizda 'v protismeru' byla i pro priserne nezvykla, nejvic se to asi ukazalo na kruhaci. V mysli mi vytanula vzpominka na hodinu teorie v autoskole, kdy nam instruktor vyravel, jak to s nim nejaka zakyne na kruhaci u Globusu v Budejkach naferovku svihla doleva. Tezko si zvykam na nasich silnicich, predstava, ze bych byla nekdy schopna ridit v Anglii, mi tak neprijde prilis realna.
Navzdory nadseni a fotopohotovosti, ktere me pomerne dlouho drzely vzhuru, jsem to po pul hodine zalomila na zadni sedacce. Vzbudila jsem se az v Greenmeadows Rd.
...
Mam tu krasny pokojik s hrozne vysokou posteli :)

No comments:

Post a Comment