A day in an english middle school - Bylo to krasne, bylo toho dost!

Windsor Park Middle School trapi sve sverence v mestecku se skutecne podivnym jmenem – Uttoxeter. Rikam trapi, protoze, priznejme si, skola je porad skola, nezavisle na tom, jestli je to skola hrou nebo cokoliv jineho. Jestli se nepletu, tak do Uttoxetter je to z Madley asi 40km vychodne, mozna jihovychodne, jak jinak nez po rychlostni silnici. Musim uznat ze tady se opravdu z kdejake diry dostanete na motorway pomerne rychle, a cesta se tak oproti ceskemu standardu zkrati tak na dve tretiny casu. Je docela fajn, ze Philip i Carol pracuji na jednom miste, takze do prace jezdi spolu. V pondeli jsem se k nim pridala i ja, abych si zazila den v typicke anglicke middle school, kteryzto stupen pry urovni odpovida zakladni skole, chapu-li spravne, tedy pred high school. Budu se na to muset jeste podivat, ale ted nemam zaply internet, protoze me zlobi. Word je muj pritel.
Prestoze, jak mozna vite, v Anglii jsou lide lenivi a pracovni hodiny zacinaji devatou, vstavali jsme v sest. Jak jsem se dozvedela, pro Anglicany opravdu neni zvykem mit hlavni jidlo v poledne, Carol nechodi do skolni jidelny, takze jsem si s sebou vzala, stejne jko ona i Philip, nejake ovoce a sandwich. Vyrazili jsme nekdy kolem pul osme a cesta do Uttoxeter trvala asi pul hodiny, odhaduji. Vystoupili jsme primo u skoly – zaujalo me uz rozlozeni. Vstoupite na betonovy placek, vlastne hriste s lavickami kolem, kde po leve strane stoji samostatna budova telocvicny se satnami, castecne zakryvajici obrovske hriste. Po leve strane a naproti vam je samotna skola, do ktere vchazite pres recepci. Karticka navstevnika je nezbynosti. No a budova skoly je vlastne takovy ochoz, ktery ma uprostred jeste zahradu. Carol me predstavila vsem kolemjdoucim ucitelum, spoustu jich je ve skole uz hodinu pred zacatkem vyucovani, protoze musi byt peclive pripraveni a pred zacatkem vyucovani se konaji ruzne schuzky. Zatimco Carol pobihala po skole, prohlizela jsem si jeji kmenovou tridu a chodby. Musim uznat, ze byly nadherne vyzdobene, ale nevypadalo to splacane narychlo, jako nektere veci u nas... Byly to nejruznejsi kolaze a miniexpozice o zemich a nabozenstvich, umite si to predstavit. Nastenky zase vyzdvihovaly uspechy studentu, coz ale neni nic noveho, tim se radi chlubi na vsech skolach. Vedle „me“ tridy byla take knihovna, a to naprosto uzasna knihovna. Mam na mysli predevsim fakt, ze knizky, ktere tam nabizi, jsou skvele vybrane pro vekovou skupinu zaku – zjednodusene klasiky (Treba Wellsuv Stroj casu, nebo Valka svetu, taky nejaky Dickens...), takove ty hodne barevne a polopaticke ucebnice chemie a fyziky a tak, dokonce i komiksy, cetba pro holky, sci-fi (Doctor Who! J), ale proc ne? Proc delat z deti dospele a nutit jim jen to, co je povazovane a klasiku?
Ve tri ctvrte na devet se do ucebny zacali schazet studenti, a uz se ozyvalo prvni: „Miss?“, „Are you new to this class, miss?“ a „Are you a teacher, miss?“. Navsteva byla docela pozdvizeni. Kratce na to ale zazvonilo a zacala registrace. Carol jednoduse cetla seznam zaku, odskrtavala, kdo je a kdo neni, a pak se vsichni rozutekli na hodinu do jine tridy. Nemaji tridnici a registraci delaji asi jen dvakrat za den, pry proto, ze zaci proste nemaji kudy poradne utect, aniz by je nekdo videl, a navic jsou ve veku, kdy ani nemaji kam.
Ja svou prvni hodinu stravila na telocviku s asi desetiletimi. Maji pry kolem trech tydnu pred sportovnim dnem, coz tady ocividne znamena neco jako mala olympiada skol z okoli. Z toho duvodu se trida seznamovala se dvema disciplinami – shot put a discus. Hodina zacala rozcvicenim na svihadlech, nez ucitelka, mensi, podsadita energicka zenstina, prinesla koule pro divky, zatimco dost namakanej twenty-something ucitel dosel pro disky :D Nejak mi na nej porad uhybal pohled, ale sla jsem prvni s holkama. Ucitelka nam vysvetlila techniku hodu kouli, nazorne ukazala, rozmistila nas do dvou rad a zacal vycvik. Hazela vzdy prvni rada smerem od druhe. Vrh byl rozdeleny na pet fazi, podle zakadnich bodu pripravy. Bylo hrozne krasne, jak zduraznila praci nohou – jednoduse jsme si mely kleknout na kolena a hazet z te polohy, abychom videlz, jak to jde spane bez odpruzeni. Po vrhu se nikdo nesmel hnout z mista, dokud nezavelela: „Collect!“, aby to nikdo nechytnul do ksichtu, a jakmile prvni rada sebrala koule, predala je druhe a opakovalo se to. Druha rada pritom vzdycky byly koucove, mely sledovat, jestli jejich partner dodrzuje vsechny teoreticke zasady. Podobne to asi bylo i s diskem, ale z toho si moc nepamatuju, protoze jsem vesinu casu civela na toho supermana, jak popisuje, ze (pekne namakana) paze zustava celou dobu natazena, prvni pohyb jde od (vybehaych) nohou a pak nasleduje (sexy atleticke) telo... :D Kdyz mrsknul tou plackou do dalky, tak se ozvalo jen „Wooooow...!“ – nevim ale, jestli ty holciny jsou ve veku, kdy obdivuji chlapa, nebo tu efekt hodu :D Nicmene s mymi malymi kolegynemi jsme se shodly, ze koule byla snazsi. Zaverem hodiny nam ucitele pripomneli, ze jestli se nekomu jedna z tech disciplin zalibila a mysli, ze by v ni mohl vyniknout, v tery bude tam a tam trenink, kde se na to spolecne podivaji. Ano, touhle hodinou jsem byla impressed – jak naplni, tak zpusobem vedeni i poradkem – ale je otazka, jestli by takhle uspeli i se starsi tridou, treba nasemi lenoskami, a ne jen s cerstvymi teenagery, kterym jeste nechybi laska k pohybu a jista davka nadseni.
Musim prepsat jeden uryvek z satny:
„... my friend is allergic to sun, you know.“
„Is she?“
„Yea... So what she does is... She wears a hat, you know.“
Dalsi dve hodiny jsem uz travila s Carol, a byly to obe anglictiny, akorat s jinymi rocniky, nejprve mladsimi, pak starsimi. Predevsim musim rict, ze Carol jako ucitelku obdivuju,fakt respect. Parkrat tak sjela nektery drzkaty fracky, ze se pak chte nechte museli proste otocit a zirat na tu tabuli, ale zaroven se omluvila ostatnim, ze musela zvysit hlas, a zduraznila, ze na poslusne to neni mirene. Proc se mi to libi? Protoze princip kolektivni viny je smesnej, obzvlast ve tride. Nema zadny efekt a akorat odradi lidi, kteri se snazi, vidim to spis jako vzkaz ucitele: „Nedokazu vas zvladnout, tak vam dam test, abyste se pak sjeli navzajem.“ Zkratka za poradek v hodine smekam, byl dokonaly. A k naplni? Deti o hodine ctou a rozebiraji knihu – maji nejake jednoduche cteni (v nasem pripade Kensuke’s Kingdom) a uci se analyzovat text po srance formalni, obsahove, jazykove, myslenkove. Je to lepsi, nez nas system uceni se gramatiky a pravopisu? Tot otazka. Kdyby ucit se znamenalo automaticky umet, reknu, ze uzitecnejsi je podle me nas system, znat gramatickou teorii se hodi na uceni cizich jazyku, pravopis mluvi za sebe. Ale pamatuji si, ze neco jako literku jsme meli uz od primy a brali jsme tam uplne zaklady... Ktere jsem si stejne do druheho stupne nepamatovala... Misto toho bych urcite zacala driv polehounku s rozborem. Anglicani si pravdepodobne hodne potrpi na to, aby skola byla o interakci mezi zakem a ucitelem, snad proto je te teorie min, ale jak rikam – to, ze se rozbor uci uz od mala, neznamena, ze to v dalsim rocniku umi lip, jak se mi dalsi hodinu potvrdilo. Jen ti, kteri se snazsi, tak je to vzdy... Ani my stale neumime psat spravne carky a rozebirat jednoduche vety.
Zaverem hodiny se starsimi Carol dala par minut prostor, aby se me ptali, na co chteji. Byla jsem cervena az za usima! Ani oni moc nevedeli, jestli vlastne neco chteji, ptali se na hlouposti, jako jaci jsou tu ucitele a jake tu mame stoly :D Pak ale padla otazka skolnich uniform. Vy vazne nemusite nosit uniformy? Nemusime. To si na sebe muzete vzit uplne cokoliv? Dokud je to slusne a pokud mozno ciste... Netusila jsem, ze ta odpoved bude mit takovej ucinek. Me se skolni uniformy tak strasne libi, ale pani, jak ti je musi nenavidet? Vy muzete nosit sperky? A make-up? A dalsi: „WOOOW!!!"
Kolem obeda jsem pochopila, ze anglicke rozlozeni jidel mi krute nesvedci, kdyz neobedvam poradne, mam hlad. Oni take, ale nevidi nic spatneho na tom naprat se vecer... Ja se pak citim jak bublina. Takze pouceni pro priste.
Jak rikam porad, ja mam tady neuveritelne stesti na aktivitky. Vubec mi nechybi sightseeing, kdyz si srovnam den v te skole a den chozeni po pamatkach... Nebudu si hrat na to, ze me lozeni po starych budovach bavi vic jak hodinu. Proste nebavi... No a predstavte si, ze Stafford zrovna poradal jakysi tzden cteni pro skoly s britskymi autory :) Kolem pul druhe jsme se zvedli, snad pet trid, a pres par bloku se dovlekli do kina, kde se mela konat nase prednaska s Bali Rai, anglicanem s rodici indickeho puvodu. Byla uzasna... Bali mluvil o sve tvorbe, jak jako maly touzil cist o detech, jako je on sam, ktere zazivaji jen kazdodenni mala dobrodruzstvi ve skole, a tak se stal postupne autorem knih pro mladsi i starsi. Mluvil jako k dospelymi, takze nevim, jestli to ty mensi deti bavilo, jestli pobirali, kazdopadne ale mluvil hodne rozumne, snazil se jim treba dost presvedcivym „ver mi – jsme prece kamosi“ tonem vysvetlit, co mu dalo, ze se ve skole snazil, ze pochazi z chudych pomeru a proc by meli cist. Precetl cast ze sve knihy o nejakem pruserarskem klukovi, tlemil jsem se tak, ze bych si ji i na miste koupila, kdybych si ovsem nenechala rano jako na potvoru doma penezenku.
No, a tak vlastne skoncil dasi neobvykly den v Anglii. Rozhodla jsem se do skoly dalsi den uz nejit, zaprve se prede mnou deti malicko predvadeli, coz mi vuci Carol nebylo prijemne, a za druhe, zkusenost uzasna, ale stacilo, a kdyby nebylo te prednasy, asi bych tam odpoledne uz umrela nudou.
Carol me jeste rychle provedla tridami, vsechny byly nadherne, netere obycejne, ale treba dilna byla uzasne vyzdobena a panovalo tam takove to spravne kutilske prostredi, no a nejlepsi byly domaci prace – do pulky tridy normalne zidle s dataprojektorem, a druha pulka sporaky, pracky :D Tam by mi nechybelo vubec nic.
Po ctvrte nas vyzvedl Philip a jeli jsme domu. Cestou jsme se savili v Tescu – trosku mi to pripomnelo Budejky. Ale vsude jsou miliardy drobnosti, ktere jsou proste jine, nekdy se tomu fakt musim smat :) Treba tu maji vsude tlusty holuby a kocky.